Ozvala jsem se na inzerát, který sliboval při mé dobré pracovní snaze až 1 500,- Kč denně. V telefonu mě v podstatě okamžitě odmítli informovat o jakou práci jde. Dokonce i zaměření bylo zamítnutu, zda jde o obchodní, či technické věci s tím, že se musím dostavit na výběrové řízení. V zásadě na tyto inzeráty nereaguji, neboť už i nabízené částky jsou podezřele vysoké, ale na druhou stranu, proč to někdy nevyzkoušet? Dostavila jsem se na pohovor, který mě neuspokojil. Dokonce ho považuji za zcela zbytečný. Vypadalo to následovně:“Dobrý den, posaďte se u nás, teď Vám povím něco o naší firmě. Jsme firma, která je přímí dovozce drogistického zboží, naše nabídka obsahuje zatím 6 koncentrovaných výrobků, kterou budeme nadále rozšiřovat.”Pracovala jsem 3 měsíce jako dealera dětského oblečení, kde byla slibovaná měsíční částka až 30 000,- Kč. Přesto, že jsem prodala dost zboží a měla jsem i pocit, že mi to šlo, v závěru jsem zjistila, že můj čistý příjem činil 3 412,- Kč, věděla jsem proto, na co se mám zeptat. Na mou otázku byla velice stručná odpověď: “Přijďte v pondělí ráno v 8:30 a o všem se přesvědčíte na vlastní oči. Uvidíte, že budete spokojená, hlavně přijďte elegantně oblečená, což, jak vidím Vám nedělá problém, zatím se mějte hezky a v pondělí Vás očekáváme.”Takto proběhl dvouminutový rozhovor. Bylo mi líto i benzínu, který jsem projela, protože domluvit další schůzku v tomto případě bylo možné i po telefonu. Byla jsem znechucená a otrávená, přesto jsem se rozhodnla, že tam v pondělí pojedu, aby manželovi ukázala, že jsem pro to udělala vše a také jsem byla zvědavá na to, v čem dělá tato firma takové tajnosti. V pondělí ráno jsem vstoupila opět do stejné kanceláře, kde mě posadili a snad áx se tam někdo mihnul se slovy: “Ještě vydržte!”Sedět jsem skutečně vydržela, poté přišel muž, kterému mě předali s tím, že se ho mohu ptát na všechno, co chci vědět, že mi vše vysvětlí a po pracovní době se sejdeme a uděláme konečné oboustranné rozhodnutí. Muž neodpovídal takové eleganci, kterou jsem si představovala, když mě přivedl ke staré škodovce, která vypadala, jako by byla ukradená na vrakovišti dostala jsem docela strach si k němu sednout. Musela jsem uklidnit svou nedůvěru, abych byla schopná s tím chlapem odjet prorezlým autem, které určitě nevědělo, co je to technická kontrola. Po několika kilometrech jsem majitele vozu upozornila, že mu celou dobu svítí kontrolka na benzín. Uklidnil mě, že ráno natankoval za 200,- Kč a hned se chlubil, že on si vydělá 2000,- Kč denně. Poté mě pozval k benzínce na kafe, že si ho ráno nestihl dát. Zastavil mimo stojany, vylezl z auta a řekl:“Koupíte mi kávu, já teď nemám ani korunu, až vydělám, tak Vám to vrátím, jé a vy kouříte, tak to bych Vás mohl poprosit o koupení cigaret.”Byla jsem v šoku, muž, který údajně vydělává tolik peněz, nemá na benzín, na cigarety a dokonce ani 10 korun na kávu z automatu. Už toho na mě bylo nějak moc a proklínala jsem rána, kdy jsem k němu sedla. Mé auto bylo zaparkované daleko, na to, abych odjela. Vše bylo tak šíleně negativní. Půjčenou částku mi skutečně odpoledne vrátil z prodaného zboží, kdy se mu celkem povedlo skutečně utržit přes 2000,- Kč a to jen díky tomu, že si v distribuci učebnic nabrali velká balení jaru na nádobí apod. Jsem všímavá a tak jsem zjistila, že jde o Polský výrobek, který v Polsku vyjde na 60,- Kč, 20,- Kč si přirazí firma a dealer ho lidem prodá za 199,- Kč. Ostatní zboží nabízel s přirážkou 400%. V Úvalech nabízel zboží ženám v JZD, ty s ním však pěkně zametli, že už jeho zboží mají vyzkoušené a je na nic. Za ty peníze se jim ani nedivím. Sotva jsme vyjeli z Úval začala mu stoupat teplota v motoru. Nevěděl si s tím rady a tak jsem mu pomohla auto odtlačit ze silnice a šla jsem sehnat vodu na dolití. Vše se podařilo a já se těšila, že už pojedeme na základnu, kde si sednu do svého auta a popádím pro dceru do školy. Najednou koukám a jedeme jinam“Potřebuji rychle do Řep, něco tam ještě musím vyřídit.”Myslela jsem si, že tam má něco ještě dodat, najednou z něj vypadlo, že tam bydlí a musí si tam zařídit něco osobního. Potřebovala jsem jet pro dceru, nikdo mě neupozornil, že zde budu až do pozdního odpoledne. Dovezl mě do Řep s tím, že musím vystoupit z auta a hodinku tam na něj počkat. Jde si něco vyřídit s manželkou. Upozornila jsem ho na to, že mě mohl vyhodit v Kyjích, že bych jela domů a né mě tahat řešit soukromé věci, že jsem nezaměstnaná a nebudu na něj čekat někde v hospodě.Nedobrovolně jsem tak odcestovala přes Prahu do Řep. Hodinové čekání ve šňůře na Barrandovském mostě už mě nemohla zaskočit. K jeho domu jsme dojeli už za tmy, zůstala jsem v autě a čekala tam na něj 40 minut. Musela jsem vše zavolat manželovi, aby neměl strach. Konečně se zase dealer vrátil k autu a já zajásala, že snad stihnu doma děti, než půjdou spát. To jsem ještě netušila, že mě čeká pendlování po zastavárnách, kam se snažil tento děsný muž vnutit zlatý řetízek na jeden týden. Dostal za něj 500,- Kč, teprve potom mě odvezl do Malešic k autu. V závěru jsem se dozvěděla, že musím mít ŽL, který nemám a jezdit výhradně svým autem. K tomu jsem si přičetla to, že i podle dealera není každý den tak úspěšný, jako byl dnešní, čemuž věřím, protože nebýt té knižní distribuce, tak si vydělal maximálně 500,- Kč, projetý benzín + amortizace auta, silniční daň, zdravotní a sociální + daň na konci roku a byla bych ráda, pokud bych měla životní minimum.Když jsem uviděla své auto, tak jsem se snad ani nerozloučila a nedočkavě jsem pádila domů.Upřímnou soustrast tomu, kdo zažil něco podobného.
2024 ©