Období: červen 2010

Jako malá holčička jsem měla velikého medvěda. Uměl bručet a přesahoval mou výšku minimálně o hlavu. Milovala jsem ho a děda mě rád škádlil tím, že mi ho bral. To už je však dávno a doba se mění. Dnes si myslím, že jsem se spolu s ostatní populací stala hračkou já pro někoho. Hrají si s námi a čekají, co vydržíme. Nepatříme však do zástupu hraček na jedno použití, které se rozpadají již při vybalovaní z různých obalů a tak držíme a nějak si neuvědomujeme, jak si někdo hraje. Zrovna včera jsem si chtěla namazat chleba ze sýrem. Sýr podražil již několikrát, ale člověk ho prostě potřebuje a tak jsem vyndala z krabičky čtvereček. Chvíli jsem na něj koukala a doufala, že v mezeře mezi alobalem naleznu něco jako je sýr. Kuku! Zajásala jsem, když jsem uviděla něco světlého. Opatrně jsem přesunula hmotu na krajíček chlepa a začala ho roztírat. Nevěřili, jako kouzlo následovalo. Normálně ten sýr zmizel. Rozsvítila jsem vyjevená velké světlo a ono ho fakt nebylo v tom alobalu víc, než tolik, aby ucpal póry v chlebu. Tak nevím, nevím, kdo je dnes pro koho hračka? Dokud si necháme stále vše líbit, budeme hračkou pro ty, co se na nás pakují. číst dál

číst dál

číst dál

číst dál

číst dál

číst dál

číst dál

číst dál

Jel manžel s manželkou autem a nefungovaly jim blinkry. Manžel při odbočování řekl ženě: „Já vystrčím ruku jako ukazatel kam odbočuji a ty řiť!“ číst dál

Bramborová polévka číst dál

číst dál

číst dál

číst dál

číst dál

číst dál