Období: duben 2010

Bába porodní - nemoc, případně smrt Babičku s vmoučetem viděti - rozmnožení rodinyBabka (chroust) na stromě, nebo v povětří - zamilovanost; babky chytati - nevděkBábovku viděti - užitek; jí péci - hojnost; bábovku jísti - dobré časyBábu s dítětem ke křtu jdoucí viděti - ve všem nezdarBábu potkati - mrzutost; bábu na trhu viděti - hádkaBábu u ženy těhotné viděti - slouhá nemocBabilonskou věž viděti - ztráta řeči; na ní lézt - chorobné nohyBačkory viděti - dlouhý věk, nebo cenný dar 28/68; Bačkory roztrhané na nohou míti - nedostatek, ale také veselost 17/32 číst dál

Vyrůstala jsem sama s mamkou. Otec byl stále v nějakém průšvihu a nebo byl polapen policií a ubytován na náklady státu. Mamka se s ním 7 let rozváděla. Peníze na mou výživu byly v té době téměř snem. Mamča pobírala částečný invalidní důchod, neboť bylůa po ozařování. Já jsem si o dovolené mohla nechat jen zdát. Ve 11-ti ltech se mi tento sen splnil. Mamka se dohodla s babičkou a vyrazili jsme ve třech do Rumunska. Pohled na tu horu vody mě fascinoval, dokonce jsem jí šla honem ochutnat, protože jsem nechtěla věřit, že je opravdu tak slaná, jak se říká. číst dál

Abatyši viděti - něco se podaří, změna v domě 9/14; s ní milostně obcovati - svou dobročinnost bereš na lehkou váhu 19/69 Abecedu psanou, nebo tištěnou viděti - podaří se Ti, co začneš v nejbližších 3 dnechAbecedu slyšeti odříkávati - podniknuté již dílo dospěje ke zdárnému konciAbela zabitého viděti - vražda milé osobyAbrahámoviny slaviti - naděje na povýšení, či řád 3/13/23Abštajg navštěvovati - pozor na sousedy ze strany pomluv 16/33 číst dál

POVÍDÁNÍ O SNECH číst dál

Jednoduše podle tabulek a “dotazníku” jejiž autorem je instruktor zdravotnické služby na jedné americké škole. Podle jeho názoru tabulky a “dotazník” mimoděk nutí každého, aby se vážně zamyslel nad svou životosprávou - a tím se stává celá tato “matematika” užitečnou a prospěšnou. Je třeba to však všechno brát s rezervou: údaje tabulek i “dotazníku”  pocházejí spíše ze statistik než z vědeckých podkladů a poskytují jen značně všeobecný, rámcový obraz délky života. Může se například ukázat, že podle těchto tabulek, by mnozí, co překročili střední věk, nemeli už dávno žít. Tedy: berte to spíše jako zábavu pro dlouhé večery, nebo deštivé dny dovolené……. číst dál

V životě se můžeme dostat do rozličných situací, kdy nám docházejí slova a nebo právě ta vhosná slova ne a ne nalezt. V takových případech je pomoc velmi snadná. Využijte květomluvu. Darovaná květina zdělí za Vás i ta nejtajnější myšlenky, nebo přání. číst dál

Jako názornější příklad pro praxi předpokládejmenarození děvčete 3.7.1929 mezi 12. až 2. hodinou noční. Jak budeme postupovat, abychom nabyli jistoty o jeho charakteru a osudu? číst dál

V době, kdy jsem ještě netušila, že příjdu na svět pracovala moje mamka jako řidička sanitního vozu. V té době ještě netušila ani ona, že je vážně nemocná a já budu jednou pro ní vymodlené dítě.Ale o tom tento příběh není, takže se vrátím do sanitky.Mamka znala po Praze všechny policisty, díky případům, ke kterám jezdila a tak se s nima občas i dala do řeči. Jednou jí jeden z nich zastavil, aby si popovídal:“Ahoj Evo, kam jedeš? Máš toho dnes hodně?”“Ani ne, ale měla jsem pestrou noc, už se těším do postele.” odpověděla docela unaveným hlasem, ale snažila se být jako vždy usměvavá a příjemn... číst dál

Můj dědeček s babičkou a pes Kazan číst dál

Mamka byla už dospělá a dojížděla do práce do Chirany v Modřanech, kde pracovala ve výstupní kontrole. Jednoho dne se to v práci nějak protáhlo a tak mamce ujel večerní autobus. Její kolega jí uklidnil, že jí sveze domů autem. Byla to skutečně jen přátelská výpomoc. Mobil je vymoženost až dnešní doby a tak dědečel lítal kolem baráku a měl o Evu strach. Když uviděl, jak v  ulici zastavilo auto a z něj vylezla Eva (jeho dcera) vylítl z pozarohu, chlapovi dal ránu a urval mi dvěře u auta se slovy: “Dceru mi prznit nebudeš!” Chudák chlap byl tak v šoku, že nebyl schopen slova. Za to děda měl po... číst dál

Když byla moje mamka ještě malá, bydlela s rodiči v Praze na Žižkově v části Ohrada. Já už nevím, jak to přesně bylo. Němci vytahovali lidi z baráků a hnali je před tanky.  V domě, kde bydlela mamka žila žena, která mluvila plynule německy a snad i spala s nějakým vysoce postaveným Němcem. Vylezla ven a řekla, že tam žádný zrádci nebydlí a tak nájemníci zůstali doma v pořádku. Z venku byl slyšet křik a německé povely. Dědeček nahnal mamku, její dvě sestry i babičku do koupelny s tím, že tam je nosná zeď, kdyby se cokoliv dělo. Mačkali se tam a čekali, co se bude dít. Dědeček byl v této situaci velice vážný a všechny přesvědčil, že ví co dělá.  Najednou bylo hrobové ticho. Děda napínal uši, aby něco slyšel, ale nic. Do tohoto hrobověho ticha se ozvala šílená rána až se dům zaklepal v základech. Než se všichni vzpamatovali, válel se děda ve vaně mezi monterkama, které tam měla babička namočené. Válel se tam a nemohl se vyhrabat. I v této chvíli, kdy vystřeli tank do jednoho ze sousedních domů, dokázal tímto pobavit sve dcery i manželku. číst dál

Ozvala jsem se na inzerát, který sliboval při mé dobré pracovní snaze až 1 500,- Kč denně. V telefonu mě v podstatě okamžitě odmítli informovat o jakou práci jde. Dokonce i zaměření bylo zamítnutu, zda jde o obchodní, či technické věci s tím, že se musím dostavit na výběrové řízení. V zásadě na tyto inzeráty nereaguji, neboť už i nabízené částky jsou podezřele vysoké, ale na druhou stranu, proč to někdy nevyzkoušet? Dostavila jsem se na pohovor, který mě neuspokojil. Dokonce ho považuji za zcela zbytečný. Vypadalo to následovně:“Dobrý den, posaďte se u nás, teď Vám povím něco o naší firmě. ... číst dál

Před pár lety jsem jela se svým šéfem jako druhý řidič do Itálie, cestou jsme se museli zastavit v Krumlově. Vyjížděli sme ráno ve 4 hodiny, teda měli jsme vyjet, ale šéf měl dost času a tak se vyjíždělo až po páté. Na místě jsme měli být ve 12 hodin, ale protože nás čekalo ještě hledání růžového kostela, dorazili jsme až v 15:00. Náměstí bylo plné lidí, kteří čekali jen na nás. Šéf si z toho nic nedělal, ovšem starosti měl. Nedokázal se smířit, že mi tuto cestu musel zaplatit v €, proto se snažil, abych peníze v Itálii alespoň celé utratila a nic mi z toho nezbylo. Vytáhl měna večeři za 20... číst dál

Už je to asi 20 let, co jsem utahaná z práce a ošlehaná mrazem přišla domů s nákupem a snažila se rychle udělat jídlo. Koupila jsem si i kus masa na polévku a tak jsem rychle dala maso vařit. Konečně byl trochu klid a já se chtěla odreagovat televizními pořady, jenže jsem zjistila, že nevidím na program, protože jsem si po příchodu domů sundala zamlžené brýle a teďje nemohu najít. Snad po půl hodině hledání jsem to vzdala a šla raději dodělat tu polévku. Čekalo mě nakrájet maso, které mi nešlo z kastrolu vyndat, jako by tam nebylo, ale něco tam rachtalo. Naklonila jsem se dopáry, která se z hrnce valila a byla jsem v šoku. Vytáhla jsem z vodytotiž něco zcela neidentifikovatelného. Byly to mé zkroucené brýle. Koukala jsem na ně jako sova s tupím výrazem. Tím to však nekončilo,protože záhadné zmizení masa bylo druhým problémem. Papír od masa bylna kuchyňské lince a maso pryč! Hledala jsem ho všude. Teprve, kdyžjsem šla vyhodit ten zakrvavený papír, uviděla jsem tu flákotu masa vodpadkovém koši. číst dál

Je to už přes 20 let, byla jsem mladá a jezdila jsem na vandry s kytarou přes rameno. Můj první manžel měl stejnou zálibu, byl čtvrek večer a on se vrátil domů s kamarádem Zepíkem. Oslavoval své narozeniny a tak oba vypadali docela hezky. Čekala nás týdenní dovolená pod širákem, ale já musela ještě ráno na 3 hodiny do práce, vyrazila jsem už rovnou s báglem s tím, že se s Davidem sejdeme na nádraží. Vše probíhalo jako po másle. David prý nechal Pepíka u nás vyspat s tím, že až půjde domů, má jen zabouchnout. Bydleli jsme v domě, kde bylo plno zvědavých důchodkyň a navíc se snad dříve ani tolik nekradlo, tak nás zamčené dveře netrápily. Prošli jsme Beskydy a Karpaty, užili si legrace, prohlédli si spousta hezkých zákoutí a po týdnu vyrazili domů. Otevřela jsem dveře a čekal mě šok! V obýváku seděl vyhladovělí a vyčerpaný Zepík, on alkoholik a silný kuřák seděl rozklepaný u stolku lepil si tam z vaiglů cigaretu.“Proboha, Zepíku, co tady ještě děláš?”Odpověděl vyčerpaným hlasem:“Co by? Ten debil mě tady zamknul, když ráno odcházel a telefon nemáte, tak mi nezbylo, než čekat, abych tady nedělal ostudu po baráku, jsem v podmínce a ještě bych musel odůvodňovat, kde jsem se vzal tady v cizím bytě. Tu protialkoholní léčebnu Vám nikdy nezapomenu, bylo tady jen jedno pivo a vyžral jsem vám lednici, kde stejně nic nebylo, než máslo, konzerva, 5 vajec a hnusná zelenina”Po této větě vyletěl z našeho bytu rovnou do hospody takovým fofrem, že se za ním pomalu dělaly plameny. Mělo to něco do sebe, od té doby k nám totiž opilec Zepík nikdy nepřišel. číst dál