Byla jsem sama se synem, peněz moc nebylo a tak dostat se s ním do přírody s nízkou spotřebou peněz bylo možné je při spaní pod širákem. Synovi se to moc líbilo a já byla spokojená, že i v nouzi bude mít syn nějaké zážitky. (Teď už by to nešlo díky uchvatným cenám za dopravu) Synovi byly asi 4 roky. Vyrazili jsme někam na Děčínsko. Ve vlaku z malého trampa v kraťáskách s lodičkou na hlavě a brýlemi bylo pozdvižení v dobrém slova smaslu. Všem se moc líbil a jak už to chodí, trampové jsou všichni kamarádi. Nikdo neodolal nedat synovi nějakou tu laskominu. Zatím, co jsem hrála na kytaru, kamarádi mi spolehlivě vykrmovali syna. Už se blížila výstupní stanice, všichni jsme se v panťáku přesunuli ke dveřím a čekali příjezd do zastávky. Ve chvíli, kdy nikdo nemluvil, ozval se můj přetláskaný syn: “Maminko, maminko, mě se chce kakat.” Vlask už se blížil na stanici a tak jsem ho uklidňovala: “Vydrž, teď nemůžeme na záchod, nestihli bychom vystoupit, hele, už tam budeme. Hned půjdeme na WC.” Reakce syna byla okamžitá, začal se točit na místě dokolečka drobnými krůčky a stále opakoval: “Mě se chce kakat! Mě se chce kakat! Mě se chce kakat! Mě se chce kakat!” Stejně tak, jak zrychloval tuto větu, zrychloval i své otočky a krůčky. Vlak už brzdil ve stanici. Ve chvíli, kdy se otevřely dveře se syn zastavil a s pohledem na nádraží prohlásil: “Už jsem se posral!”Tento zážitek nás spolehlivě rozesmíval celičký víkend, jen synovi se to moc nelíbilo, když si vzpomněl na ledovou vodu z nádražní studny.
2024 ©