Na onoho Mikuláše jsem bydlela se synem ještě v Praze. Byl ještě maličký a já prvně zauvažovala o tom, že mu k Mikuláši přibalím i burské oříšky, které jsem mu zatím nikdy nedala, aby se s nima neudusil. Měl z niách radost, jako ze všeho co dostal. Co nechtěl hned, začala jsem uklízet, uvařila jsem si kávu a najednou koukám, jak s výrazem nešťastníka sedí na koberci zády k televizi a vypadá, jako by chtěl plakat.
Přišla jsem k němu, měl plnou pusu a nemluvil, protože jí měl nacpanou tak, že ani mluvit nemohl. Myslela jsem, že se nacpe jako každé dítě sladkostmi, ale on se vrhl na oříšky, jenže si jich nacpal plnou pusu, já jsem mu jen nestačila říct, že se musí oloupat a tak je jedl i se šlupkou.
2024 ©