Na modro!

Můj dědeček s babičkou a pes Kazan

Jak už jsem psala, měl můj dědeček dílnu - černé řemeslo. Kazan (pes na fotce) tam musel chodit v bačkorách, aby si nevrážel kovové špony do nohou. Byl to vyřazený pes od policie, protože šel rovnou po krku a to ho nikdo na výcviku neodnaučil, jinak byl však přátelský pokud nikdo nikomu neubližoval. Ale o tom jsem psát nechtěla. Dědeček každý večer u své dílny zatáhl roletu, kde měl jen díru na to, aby bylo vidět na rozpis pracovní doby. Každé ráno byl nešťastný když zjistil, že právě tímto otvorem mu tam někdo čůrá a vchod do dílny tak začal zapáchát jako věřejné záchodky.

Kazana na hlídání použít nemohl, musel by nechat otevřenou dílnu, protože mezi roletou a dveřmi ho zavřeného nemohl nechat. Vymyslel proto jinou pomstu. Večer zůstal v dílně a nechal se tam zavřít. Dveře za roletou do dílny si nechal otevřené a trpělivě čekal. Unavený a ještě k tomu ve tmě však usnul a tak měl ráno zase louži ve dveřích. Druhý den nechal práci na své dceři a učňovi Onřejovi a chrupnul si přes den, aby večer vydržel. Povedlo se! Seděl připravený u rolety a čekal. Najednou se proti němu vynořil něčí ….. a začal močit. Děda pohotově čapl velikou plechovku modré barvy a hrcnul jí do díry. Byla to varva vskutku kvalitní a opilec ani nevnímal, co se děje. Druhý den šel z vesela na jedno pivko a děsně se pobavil, když vedle u stolu seděl chlap s modrou barvou na rukách. Všichni svorně šli potom, když jim děda vše povyprávěl na WC, aby si prohledli u žlábku, jak bude mít ten chlap modré nejen ruce. Od té doby měl děda ve vchodu sucho.