Vyrůstala jsem sama s mamkou. Otec byl stále v nějakém průšvihu a nebo byl polapen policií a ubytován na náklady státu. Mamka se s ním 7 let rozváděla. Peníze na mou výživu byly v té době téměř snem. Mamča pobírala částečný invalidní důchod, neboť bylůa po ozařování. Já jsem si o dovolené mohla nechat jen zdát. Ve 11-ti ltech se mi tento sen splnil. Mamka se dohodla s babičkou a vyrazili jsme ve třech do Rumunska. Pohled na tu horu vody mě fascinoval, dokonce jsem jí šla honem ochutnat, protože jsem nechtěla věřit, že je opravdu tak slaná, jak se říká.
Druhý den jsem se začala kamarádit s medůzkama, máma s babičkou proto ovšem neměly moc pochopení. Přesto, že jsem uměla plavat, hrála jsem si u břehu s velikým nafukovacím kruhem, do dnes vím, že byl žlutý. pohupovala jsem se v něm až do chvíle, než mě převrátila vlna a já díky mělčině nemohla vyplavat. Nohy mi koukaly z vody z kruhu a já se topila. Vytáhl mě nějaký pán. Tím jsem však zklamala svou mamku, protože mě do moře už nedostala. U hotelu byl ledový bazén nepravidelného tvaru, který jsem měla sama pro sebe a žádné vlny mě tam neotáčely.
Asi po týdnu jsem se upřímně zasmála nad počínáním své babičky. Byl hlášen nějaký vichr a docela se ochladilo. Celá pláž u moře byla prázdná, jen uprostřed s vážným pohledem seděla na dece moje babička. Dodnes na to vzpomínám, jak si ze staré tašky výtáhla svačinu a odmítla se od moře hnout. Ještě jeden hezký zážitek, který mi utkvěl v paměti od moře mám. Venku už byla tma a babička se nám někam ztratila. Mamka byla nervózní a stále jí vyhlížela i na mě se strach o babičku přenesl a odmítla jsem jít spát. Čekání bylo nekonečné a tak se šla mamka podívat, zda jí někde nenajde. Zůstala jsem v chtce sama, ale ne moc dlouho, babička se záhy vrátila s rozjařenou náladou, tedy poi pravdě řečeno byla krásně prdnutá. Okamžitě začala ze své brašny vyndavat krásně barevné likéry. Všechny byly ovocné a skutečně voněli po jahodách, nebo po banánech a tak jsme tentokrát společně ochutnávali. Když se vrátila mamka a viděla nás, tak hned nadávala: "To snad nemyslíš vážně, ta tady opíjíš holku, vždyť je to ještě dítě!" Babička se nedala a s rozjařeným úsměvem řekla: "Ty toho naděláš, vždyť jsou to jen ovocné šťávy!"
Druhý den s náma mamka nemluvila, ale já mohu říct, že to bylo prvně a naposledy, co jsem zažila babičku tak krásně veselou.
Touha po moři mě netíží a dnes říkám, že naše krajina krásná a člověk jí ani za život nestačí projezdit.
2024 ©