Je to už přes 20 let, byla jsem mladá a jezdila jsem na vandry s kytarou přes rameno. Můj první manžel měl stejnou zálibu, byl čtvrek večer a on se vrátil domů s kamarádem Zepíkem. Oslavoval své narozeniny a tak oba vypadali docela hezky. Čekala nás týdenní dovolená pod širákem, ale já musela ještě ráno na 3 hodiny do práce, vyrazila jsem už rovnou s báglem s tím, že se s Davidem sejdeme na nádraží. Vše probíhalo jako po másle. David prý nechal Pepíka u nás vyspat s tím, že až půjde domů, má jen zabouchnout. Bydleli jsme v domě, kde bylo plno zvědavých důchodkyň a navíc se snad dříve ani tolik nekradlo, tak nás zamčené dveře netrápily. Prošli jsme Beskydy a Karpaty, užili si legrace, prohlédli si spousta hezkých zákoutí a po týdnu vyrazili domů. Otevřela jsem dveře a čekal mě šok! V obýváku seděl vyhladovělí a vyčerpaný Zepík, on alkoholik a silný kuřák seděl rozklepaný u stolku lepil si tam z vaiglů cigaretu.“Proboha, Zepíku, co tady ještě děláš?”Odpověděl vyčerpaným hlasem:“Co by? Ten debil mě tady zamknul, když ráno odcházel a telefon nemáte, tak mi nezbylo, než čekat, abych tady nedělal ostudu po baráku, jsem v podmínce a ještě bych musel odůvodňovat, kde jsem se vzal tady v cizím bytě. Tu protialkoholní léčebnu Vám nikdy nezapomenu, bylo tady jen jedno pivo a vyžral jsem vám lednici, kde stejně nic nebylo, než máslo, konzerva, 5 vajec a hnusná zelenina”Po této větě vyletěl z našeho bytu rovnou do hospody takovým fofrem, že se za ním pomalu dělaly plameny. Mělo to něco do sebe, od té doby k nám totiž opilec Zepík nikdy nepřišel.
To je hodná manželka!
2024 ©