Příběhy ze života

Jako mladá holka jsem jezdila na vandry s kytarou, spacákem a dobrou partou lidí. Jednou v pátek jsem však své kamarády nestihla na nádraží,díky zdržení v práci a tak jsem jela sama. Na výstupní stanici už jsembyla za tmy a čekala mě ještě 4 km dlouhá cesta lesem. číst dál

Každé ráno jsem hleděla ze čtrnáctého patra panelákového domu na Prahu, která se halila do oblaku šedivého smogu. Nutilo mě to přemýšlet o budoucnosti našich dětí, což mě přimělo souhlasit s manželem a odstěhovat se pár kilometrů za Prahu do rodinného domu se zahradou. Nejdříve jsem to oplakala, ale šťastný pohled dětí byl dostatečnou odměnou a přesvědčením, že tato volba byla šťastná. V této chvíli jsem ještě netušila, jaký je to balzám na nervypo příjezdu z práce domů. číst dál

Byla jsem sama se synem, peněz moc nebylo a tak dostat se s ním do přírody s nízkou spotřebou peněz bylo možné je při spaní pod širákem. Synovi se to moc líbilo a já byla spokojená, že i v nouzi bude mít syn nějaké zážitky. (Teď už by to nešlo díky uchvatným cenám za dopravu) Synovi byly asi 4 roky. Vyrazili jsme někam na Děčínsko. Ve vlaku z malého trampa v kraťáskách s lodičkou na hlavě a brýlemi bylo pozdvižení v dobrém slova smaslu. Všem se moc líbil a jak už to chodí, trampové jsou všichni kamarádi. Nikdo neodolal nedat synovi nějakou tu laskominu. Zatím, co jsem hrála na kytaru, kamar... číst dál

Tak to jsem já ve 29 letech v roce 1994 číst dál

Na onoho Mikuláše jsem bydlela se synem ještě v Praze. Byl ještě maličký a já prvně zauvažovala o tom, že mu k Mikuláši přibalím i burské oříšky, které jsem mu zatím nikdy nedala, aby se s nima neudusil. Měl z niách radost, jako ze všeho co dostal. Co nechtěl hned, začala jsem uklízet, uvařila jsem si kávu a najednou koukám, jak s výrazem nešťastníka sedí na koberci zády k televizi a vypadá, jako by chtěl plakat. číst dál

Můj syn 2008 číst dál

Dědeček se vyznačoval mimo obrovské lásky k dětem také neúnosnou žárlivostí.Nebylo dne, aby neosočil babičku z nějaké nevěry. Ta to zvládala z bravůrní trpělivostí. Pamatuji si, jak stál u okna s dalekohledem a sledoval jí při nákupu v protějším obchodě se zeleninou. Hned po jejím návratu jí vynadal za to, že se bavila se zelinářem. V té době pracoval u filmu, kdy se choulostivé zcény z filmů museli pečlivě vystříhávat. Dědeček si vystříhané zcény na kusech filmů vzal, aby se mohl později tímto zakázaným ovocem pokochat. Strčil si film do kapsy u kabátu a odešel domů. číst dál

Jako každý den se dědeček hnal do práce zase na poslední chvíli. Jeho nezvózitu okořenila ještě babička tím, že ho požádala, aby vzal sebou smetí. Díky tomu se docela pohádali. Dědečkova nervózita vyvrcholila tím, že hodil na sebe kabát a letěl na tramvaj. V té době se do nich dalo ještě naskakovat za jízdy, což i dědeček ten den praktikoval. V tramvaji po něm všichni divně koukali, bylo mu to nepříjemné. Začal se prohlížet. Sahal si na ramena a nenápadně si je čistil, když mu pohled sjel dolu na nohy. V tom se zastyděl, jak jede vyšňořený. Zapomněl si vzít kalhoty a tak mu z kabátu koukaly... číst dál

Dědeček se léčí číst dál

Byla sobota odpoledne, když mi zavolala kamrádka, že jedou kolem, zda se může zastavit na kafíčko. Byla jsem ráda, protože k nám moc lidí nejezdí.Během pár minut byla i s manželem u nás. V tom jsem si uvědomila, že m i káva právě došla. Náš dům je obklopen polem ze všech stran a obchod je na konci naší cesty, takže není nutné přecházet jakoukoliv frekventovanou silnici. Dceři byly asi 3 roky, ovšem jen věkem, jinak rozumem byla už tehdy mnohem starší. Radostně přiběhla, že mi pro kafíčko k pani Brožově dojde. Chvíli jsem váhala, ale nakonec jsem jí pustila s tím, že to zaplatím až půjdu kolem. Radost z toho, že jí pustím do krámu samotnou měla jen ona. Vzala si na záda beťůžek v podobě odporně zelené berušky a vyrazila. Ze zahrady jsem jí sledovala 2/3 cesty, potom zmizela za stromy. číst dál

Emil a dcera Patrície jako malá číst dál